Na své cestě životem jsem se uzdravila ze zdravotních diagnóz, se kterými si klasická medicína nevěděla rady.
Zažila jsem si doby, kdy mi do smíchu fakt nebylo. Ztrácela jsem kolikrát i ten poslední uzlíček naděje, že ještě někdy budu úplně zdravá…
Od puberty jsem trpěla na akné, špatnou kvalitu vlasů, strie a úporné menstruační bolesti, ke kterým se často nabalila třeba bolest hlavy.
Každý měsíc jsem do sebe ládovala prášky proti bolesti a doufala, že tenhle měsíční koloběh, který pravidelně zkouší můj práh bolesti, jednou skončí.
Myslela jsem si, že je normální takhle trpět.
Odmala jsem totiž slýchala větu:
A tak jsem začala postupně nesnášet žití, ve svým ženským těle, „který si vytrpí“ – a taky trpělo.
Začlo se to nějak podivně nabalovat:
Borelióza, chronická únava, bipolární porucha, černý kašel, chronické angíny, astma, vaginální mykózy, bakterie v moči, záněty, nadýmání, dermatitidy – snad jsem na něco nezapomněla.. 🙂
V roce 2015 se mi z ničeho nic udělal absces v třísle, který měl před řezáním na chirurgii velikost tenisového míčku. Ránu mi vyčistili, dostala jsem antibiotika, ale nenapadlo mě, že to je teprve začátek toho co přijde.
Skoro každé pondělí a středu jsem místo školy vysedávala v čekárně na chirurgii, protože se mi absces po nějaké době vždy na stejné místo vrátil – tohle byla nakonec záležitost na celých 5 let.
Dostala jsem se do bludného kruhu:
Infekce -> Antibiotika -> Vaginální mykóza
Časem se po antibiotikách objevily také závratě při usínání a mravenčení jedné strany těla, kdy jsem byla napůl smířená s tím, že se mé mladé tělo nedožije dalšího rána.
„Možná to pomůže na křeče při močení při měsíčkách, možná ne, zkusíme to.“
A také je možné, že se trubice po nějaké době zase vrátí do své původní podoby a týdenní zákrok bude nutné zopakovat.
Operace můj stav vůbec nezlepšila, zato jsem si prožila své s močovým katetrem v kombinaci s rozřezanou trubicí… Asi nemá cenu vykládat, že existují mnohem příjemnější věci.
V roce 2019 jsem po velkém rozmýšlení přistoupila na diagnostickou laparoskopii ženských orgánů, kvůli vysokému podezření na endometriózu.
Den před operací jsem šla na prohlídku – položila jsem se na gynekologické křeslo v místnosti, kde bylo asi 10 doktorů. Všichni se shodli na tom, že jsou na ultrazvuku vidět myomy.
Další den na operaci proběhlo všechno v pořádku a když jsem se zeptala, co ty myomy, které tam včera viděli, tak tam nakonec prý žádné nebyly.
Skončila jsem v slzách – jednak díky tomu, že „jsem dobrá“ a pak taky kvůli tomu nasrání, jak někdo bezcitně plýtvá slovy „nebudete moct mít děti“ úplně zbytečně…
Začala jsem se zajímat o souvislosti mezi tělem a psychikou. V rukou jsem držela spoustu zajímavých knížek. Chodila jsem na bylinky a experimentovala jsem s nimi. Nadchla mě výroba vlastních přírodních mastiček a krémů.
Chodila jsem na skupinové meditace. Odešla jsem z dlouholetého vztahu. Zjistila jsem, že děda se zajímal o Reiki – všechno to do sebe zapadalo.. 🙂
To všechno, čím jsem si prošla, mělo svůj velký smysl. Dostala jsem „za úkol“ onemocnět vším možným. Teď ale přesně vím, jak se nemocný člověk naproti mně cítí a zřetelně vidím jeho cestu k uzdravení.
Přihlásila jsem se do Školy přírodního léčení Tilia, kde jsem si vybrala hned 3 obory – přírodní medicínu, psychosomatiku a tradiční české bylinářství.
Baví mě si pořád rozšiřovat obzory a nabalovat nové souvislosti od těch nejlepších z oboru. Zajímavá pro mě byla třeba brigáda v bylinářství a v čajovně.
Mám zasvěcení do Reiki. Umím vést terapii emocí EFT. Pracuji s technikou přepisování vzpomínek z minulosti.
Svoji vlastní cestu „od léčení k uzdravení“ jsem prošla. Teď ji pomáhám najít i ostatním na svých terapiích. Vím, jaká jsou úskalí při procesu léčení a také to, jak strhnout pomyslný volant ke stavu zdraví.
Ráda bych tě proto pozvala na „Celostní hloubkovou analýzu“, kde se na tvé zdraví podíváme podrobně.